S Lukášem Zahradníčkem o lásce ke gravelu

Lukáš Zahradníček najezdí ročně kolem 6000 km, z toho více než polovinu nalítá na svém 3T po štěrku. Lukáš je nejen ambasador 3T a Joyseatu, ale také v Kolovně spoluorganizuje jedinečný 300km gravelový podnik v Jeseníkách s tajemným názvem Jeroboam, který odstartuje 22. června v Hynčicích pod Sušinou. S Lukášem jsme se sešli v pražské Kolovna ZOOně, kde jsem si povídali nejen o Jeroboamu, ale třeba i o návštěvě italské továrny na 3T kola.

Posedla: Lukáši, jak ty jsi se vlastně dostal ke kolu?
Lukáš: Docela oklikou. Hrával jsem na základce a na střední basket, ale postupem času mě to přestalo bavit. Potkal jsem se s klukama, kteří jezdili na enduru a dirtových kolech. Postupně jsem skončil s basketem a začal jsem jezdit s nima. Jezdil jsem i na vejšce, ze které jsem šel rovnou do Kolovny a od té doby se nevěnuju ničemu jinému než kolu.

Pamatuješ si, jaké to bylo, když si poprvé sednul na kolo?
Co si pamatuju, jsou moje první závody. Byl to 3DH CUP, bylo to hrozné. Pokazila se časomíra, nezvládl se měřený trénink, takže se startovalo tak, jak za sebou byli lidi napsaní ve startovní listině a za mnou jel kámoš, co jezdil hrozně dobře. Byl jsem nervózní, že mě hned dojede, což se asi po třetí zatáčce stalo, musel jsem uskakovat… Hrůza.

Dneska jezdíš na gravelu od 3T. Kudy vedla cesta od endura ke štěrkoletu?
Začínal jsem na klasickém enduru, chvilku jsem zkoušel sjezd. Jezdili jsme s kámošema po bike parcích, klasicky Špičák, tenkrát nejoblíbenější bikepark. A na silničním kole jsem seděl, teprve až když jsem začal pracovat v Kolovně, což bylo před bezmála pěti lety. Ale sedl jsem rovnou na gravel, klasické silniční kolo jsem nikdy neměl.

Ty jsi nikdy neměl silniční kolo?
Ne, šel jsem z horského rovnou na gravel. Přestalo mě bavit dojíždět autem s kolem někam za město. Strávíš hodinu, dvě popojížděním v autě. Na gravel nasedneš před domem a dojedeš, kam potřebuješ.

Silniční kolo tě nikdy nelákalo?
Lákalo, ale spíš si pohrávám s myšlenkou sehnat si silniční kola na gravel a prohazovat je. Teď mám nově italské 3T Race Max Italia Projekt X a ten se silničními výplety většině silniček vyrovná.

Ty sis pro své nové 3T ale nešel do obchodu, že ne? Máš třetí 3T v řadě?
Jo, mám třetí. A to nové mám asi měsíc a půl. Rám 3T Race Max Italia Projekt X je dělaný v Itálii metodou unikátního pletení a skládání karbonových vláken. Byli jsme pozvaní do výroby v Bergamu, kde nám 3T ukázalo celý proces výroby rámu. Bylo úžasný vidět, jak výroba funguje, kolik za tím stojí lidí a kolik je za tím práce. A na konci procesu, u lakování, mi řekli, že tenhle rám je můj.

Ale stejně, i když jsi začal jezdit bikepacking, abys nemusel denně polykat stovky kilometrů, pouštíš se do opravdu dlouhých gravelových vyjížděk…
Jojo, mám za sebou Stonemana, Wolfkinga… Stoneman je primárně pro horská kola a myslím, že většina z nich je sjízdná jen na MTB. Ale ten německý se dá i na gravelu. Rozdělili jsme si jej do dvou dnů, chtěli jsme si užít pěkný bikepackingový víkend.

Ale Wolfkinga už jste nedělili. [pozn. red.: 222 km, 4 000 v.m. v jednom dni]
Toho už jsme nedělili. Také tam bylo velké převýšení, ale všechno vedlo po silnici, takže se to dalo. Hodil jsem na ten svůj gravel silniční pláště, i když pořád byly dost široké oproti klukům na silnici, ale uvisel jsem je.

Jak zvládáš takhle dlouhé švihy?
Překvapivě se s tím srovnávám docela dobře. Dopředu si řeknu, že mě čeká dlouhý den na kole, že asi přijde krize, ale že to bude super. A vždycky to super bylo.

Takže se připravuješ psychicky?
Jojo. Dokud si nesednu na kolo a nerozjedeme se, tak jsem nervózní. Říkám si, jestli mám všechno, jestli kolo je v pohodě… ale jakmile člověk začne točit nohama, všechno najednou opadne a už si to jen užívám.

A co fyzická příprava?
Snažím se nějak cvičit, chodil jsem i k Honzovi Falgemu do KOA. To je hrozně cítit na kole, když je člověk nějak protáhnutý a zpevněný. Ale to se mi teď úplně nedaří. V zimě běžky a lyže. Jinak nic, jenom kolo.

Wolfkinga a Stonemana jsi zažil z pozice účastníka. Letos se ale přesouváš do role organizátora…
S Kolovna týmem právě finišujeme přípravy na Jeroboam. Letos jsme se rozhodli ve spolupráci s 3T přivézt tuhle akci i do České republiky. Je to tradiční gravelový podnik od 3T, který začal před šesti lety v Itálii. Teď jsme se byli podívat na italskou edici, abychom věděli, co všechno bude potřeba. A taky co nedělat.

Jeroboam je výhradně pro gravely?
Primárně ano. Je to challenge, kde jsou čtyři trasy pojmenované podle velikostí lahví vína. Jeroboam 3litrová láhev je 300 km, Magnum 150 km, Standard 75 km a Demi 37,5 km.

Kudy povede trasa?
Ukážeme to nejlepší z gravelu v Jeseníkách. Namotat tam 300 km znamená, že je vlastně projedeme prakticky komplet. Trasovala moje kolegyně Pavlína a Janka z Hynčic. V Jeseníkách pořádáme i gravelové kempy, takže je dobře známe, ale holky všechno projely a ujistily se, že trasa bude parádní.

Poznávací zájezd po Jeseníkách?
Vlastně ano. Ve dvou dnech člověk uvidí všechno. Když to bude chtít jet někdo nonstop, samozřejmě může, ale myslím, že je ideální rozdělit si to do dvou dnů, pojmout to jako bikepacking a užít si to. Přespat je možné nadivoko nebo v polovině nabízíme nocleh ve sportovní hale.

Zajišťujete nějakou podporu?
Jeroboam je bez podpory, bez startovních čísel a ani se nevyhlašuje vítěz. Ale my bychom chtěli na té 300km trase alespoň jednu občerstvovačku nabídnout.

Co teď plánuješ?
Příští týden odjíždím na bikepacking Tuscany Trail a v červenci se balím s kolem do obytňáku a pojedu si projet Rakousko a Itálii.

Pojedeš na Joyseatu?
Jezdím na něm už rok a půl a neměnil bych. Jsem rád, že si mě kluci vybrali mezi testovací jezdce. Když člověk tráví v sedle třeba 9 hodin, tak ten komfort fakt ocení.