S fotografkou Tour de France o focení nejlepších cyklistů planety
Nemusíte být jeden z nejlepších cyklistů světa, abyste se pravidelně účastnili Tour de France. Stačí, když budete absolutní světová fotografická špička. Tak jako Markéta Navrátilová, která patřila k hrstce fotografů, jež pokrývala Starou dámu ze sedla motocyklu hned 25 ×. Dozvíte se, jaké to je být součástí jednoho z největších sportovních svátku světa a vidět jej tak, jak jej většina z nás nikdy neuvidí.
Pamatujete si, co jste dělali v červenci 1992? Markéta Navrátilová se poprvé procházela po trati Tour de France s fotoaparátem v ruce. Uhranuly jí rychlé sjezdy, prudká stoupání nebo rychlá kola? Vlastně ani ne. Ale zjistila, že ji opravdu baví fotit.
Markéta začala pracovat pro britskou agenturu Photosport International a v roce 1997 přestoupila do nizozemské tiskové agentury Cor Vos. I dnes, po neuvěřitelné 25leté kariéře na Staré dámě, si stojí za tím, že více než cyklistika ji zajímá fotografie. Navzdory tomu, nebo možná právě proto, byla dlouhá léta jedinou ženou, která pozorovala peloton hledáčkem fotoaparátu z motorky.
Tým Ze života v sedle se s Markétou potkal někdy v jarních měsících. Tehdy jsme s ní natočili, podle našeho názoru, jednu z nejzajímavějších epizod našeho podcastu. Když Markéta vyprávěla, jak fyzicky náročné je fotit deštivou jarní klasiku, jak udělat správné rozhodnutí, jakou situaci fotit a jakou nechat být, často se nám tajil dech a z moderátorů se stávali posluchači. Vyprávění bylo opravdu strhující.
Markéta své místo v koloně na TdF sice už dávno přenechala jiným, ale cyklistické fotce se věnovat nepřestala. Na motocyklu doprovodila například i všechny tři dosavadní české edice L'Etape Czech Republic by Tour de France, jehož letošního ročníku byly Posedla partnerem.
Druhé krátké setkání s autorkou legendárních fotografií, které jste nemohli v médiích minout, se uskutečnilo 20. června v Bořislavka Centru na vernisáži výstavy Pelotonie. The Best Of Cycling Photography., na které probíhala dražba fotografií ve prospěch mladých sportovců ze znevýhodněných rodin a nákup nového handbiku. Jeden ze snímků v aukci od Markéty Navrátilové například zachycoval unikátní vítězství poslední etapy Staré dámy Jána Svorady na Champs-Élysées. A nedražil jej nikdo jiný, než samotný šampion.
Výstava se koná až do 27. srpna u příležitosti Czech Tour, o které hovořil v jedné z minulých epizod Ze života v sedle Leopold König. Výstava ukazuje 50 fotografií Markéty Navrátilové, Barbory Reichové a Jana Brychty. Jestli chcete vidět klasické snímky zachycující řadu ikonických momentů nejen z Tour de France a jarních klasik, na výstavu se vypravte. A cestou si třeba poslechněte naše povídání. Pak fotky oceníte ještě mnohem víc.
Co se v povídání dozvíte?
O profesionalitě
„[Fotograf na TdF] musí být absolutně profesionální. Ten závod je tak veliký, že si člověk nesmí dovolit udělat chybu. Jednak ani sám, že by odevzdal něco špatně, jednak nesmí překročit žádné hranice. Tohle jsou přesně věci, které na Tour neprojdou.“
O sezení na motorce
„Většinou je to tak, že fotograf je zodpovědný za fotky a řidič je zodpovědný za to, aby se nám nic nestalo. [...] Pro mě nebylo těžké to na motorce usedět [...], ale neměla jsem ráda, když třeba dva dny pršelo. [...] to je jako stát ve sprše na zahradě šest hodin ve větru. To není nic milého.”
O tíze rozhodnutí
„Na závodech Pro Tour je asi nejsložitější dělat správná rozhodnutí. Rozhodnout se, jestli je teď zrovna dobré být s motorkou vzadu nebo vepředu. [...] Příklad, na konci pelotonu je nejlepší závodník z Holandska, který ztratí trikot, a o 300 m dál je únik, ze kterého může vzejít vítěz Tour de France. A vy se musíte rozhodnout.”
O manévrování
„Někdy má peloton 50 m a někdy 200 m na délku. [...] A vy předjíždíte peloton a on vás zavře. A teď tam zůstanete třeba kilometr. A nemůžete ani dozadu, ani dopředu. A musíte dávát strašný pozor, aby se nic nestalo.”
O důležitosti závodu
„Tour de France je závod, kde je všechno důležité. [...] Každý z těch kluků, co jede Tour de France, je někdo, kdo jel Tour de France. Takže se fotí fotky do archivů a podobně. Každá fotka je důležitá.“
O rychlosti médií
„V době, kdy se fotilo na film, jsem po každé etapě odevzdala 15 filmů někomu, kdo čekal na čáře, ten to odvezl letadlem do Amsterdamu, ti to vyvolali a druhý den to bylo.“
Ale to je jen opravdu malá ochutnávka. Věřte nám, tahle epizoda uteče dřív, než posledních 200 m spurtu pod Vítězným obloukem.
Všechny fotografie v článku jsou od Markéty Navrátilové a v článku jsou publikovány s jejím laskavým svolením.
Díky, že nás posloucháte! Pokud se vám náš pořad líbí, nezapomeňte ho ohodnotit na Apple Podcasts, Spotify či na Seznam Podcastech. Prostě tam, kde nás posloucháte právě vy. Každé hodnocení, komentář a zpětná vazba nás posouvají vpřed.